Zítra si zakopu,
zakopu svou hlavu,
zakopu do pisku.
Zítra si zakopu,
svou hlavu do písku,
a budu čekat,
jestli mi zmizí...
jestli se rozpustí,
jestli se rozfouká,
jestli a kdy,
bude mi cizí?
Zmizel můj svět...
(moc mluví, moc mluví,...)
Uprostřed vět...
(moc myslí, moc myslí,...)
Zítra si zakopu,
své srdce do písku,
a budu čekat,
jestli ti zmizím,
jestli se rozpustím,
jestli se rozfoukám,
jestli a kdy,
budu ti cizi,
a budu čekat co ono řekne mi,
v tichu a tmě,
studeném písku,
o tom jak ledově bylo a bude mi,
a o tom jestli je samo tak rizí...
Zítra - zítra si zakopu,
zakopu svou hlavu - zakopu svou hlavu,
zítra - zítra - zítra.
Zmizel nás svět...
(moc mluví, moc mluví,...)
Uprostřed vět...
(moc myslí, moc myslí...)
Zmizel nás svět...
(moc mluví, moc mluví,...)
Uprostřed vět...
(moc myslí, moc myslí...)
Možná,
že stihneš ho najít, než vychladne,
možná, že najdu ho dřív sama,
možná, že nenajdu a bude ztracené,
možná, že bude všechno úplně jinak.
Letělo tělo,
le-tělo,
na něco jinýho myslelo,
letělo tělo,
le-tělo,
vidělo zemi, vidělo nebe,
letělo - nechtělo - srazilo tebe.
Letělo tělo,
le-tělo,
na něco jinýho myslelo,
letělo tělo,
le-tělo,
vidělo zemi, vidělo nebe,
letělo - nechtělo - srazilo tebe.
Letělo tělo,
le-tělo.
Letělo tělo,
le-tělo.
Letělo tělo,
le-tělo.
