Dlouho čekal na ten den, chlapeček z periférie,
co s kámošema na ulici trávil svoje volný chvíle.
Postávaly na chodníku ve večerních hodinách,
když blížila se jiná horda nikdo neměl žádnej strach.
Slovo dalo slovo, padla první rána,
bitva jako v kině, co končí neprohraná.
Pak se rychle vrhly na bandu nepozvanou,
aby všichni ukázali, že nestojej stranou.
Chtěl ukázat co je v něm, chlapeček z periférie,
aby vo něm řekli, že má ránu jak když kopne bejk.
Chyt prvního, co stál v cestě, ránama ho zasypal.
Když potom ten druhej padnul, tak zběsile kopal dál.
Pak už nikdo nepřemýšlel, kdo je vlastně v právu,
a tak trubka ocelová rozbila mu hlavu.
Zvolna padal na zem přitom život z těla unikal
a už bylo pozdě ptát se jestlipak ten šok zato stál.
Pak chtěl každej vrátit čas, ale pozdě bylo,
slzy v očích a po zádech běhal mráz.
Dlouho čekal na ten den, chlapeček z periférie
