V koupelně se ďábel po zdi prohání,
když ruka rozechvělá, žiletku rozpůlí.
Jak perly na zemi vypadaj prášky rozsypaný
a kruhy pod vočima řeknou, že už je po vůli.
Je čas odejít!
Marný bylo jeho přemlouvání ať ještě chvílí počkáš,
spirála skončila bylo toho dost.
Vypadáš komicky, jak figurka z Moliera,
jen tady chybí sranda a chybí radost.
Je čas odejít!
A slzy rozmazávej dopis na rozloučenou,
až ho otec bude číst, tak už tě nezbije.
Kámoši to nezapijou, protože žádný nemáš,
ať jdou všichni do háje, umírat těžký je.
Je čas odejít!
Vždycky jsi chtěl bejt rytířem, jak jejich jízda železná,
tvrdá je realita, troska zbyla z toho snu.
A tak se klížej voči, k předlouhýmu spánku,
co jak tečka zakončí řadu dlouhejch dnů.
Je čas odejít!
Tak zkus bejt aspoň jednou rytířem, a řež se v bitvě prohraný,
zkus znova vykročit, sil máš ještě dost.
Neboj! Bude hůř, tak si šetři bolest,
pro smrt si hošíku nevyrost.
