Představ si, že je mír a klid,
všechno můžeme mít,
že nám nic neschází,
život píše román, je teplá zem.
Je mír a klid,
kam chceme, můžeme jít,
štěstí nás provází,
život píše román, a já tu jsem.
Zvu tě na divokej let,
do neznáma, vzhůru nohama.
Je všechno mezi náma a já jsem ten,
kdo tu teď mokne, zpívá pod oknem,
až do rána, chce tě na zpátek
a není to sen.
Vždyť já jsem do tebe blázen!
Vstávej, nenech mě čekat,
ještě na to sílu mám.
Vstávej, nenech mě čekat,
vlítnu tam jak uragán.
Vstávej, nenech mě čekat,
ještě na to sílu mám…
Představ si, že všechno ladí,
nic nám nevadí daleko od města,
my dva a příroda, nechceme přestat.
Vůně kopretin, stromy pod nima stín,
kolem teče voda, nic nám neuteče,
tak přestaň brečet – vždyť já jsem do tebe blázen.
Vstávej, nenech mě čekat,
ještě na to sílu mám.
Vstávej, nenech mě čekat,
vlítnu tam jak uragán.
Vstávej, nenech mě čekat,
ještě na to sílu mám…
Vstávej, nenech mě čekat,
ještě na to sílu mám.
Vstávej, nenech mě čekat,
vlítnu tam jak uragán.
Vstávej, nenech mě čekat,
ještě na to sílu mám…
Vstávej, nenech mě čekat,
ještě na to sílu mám.
Vstávej, nenech mě čekat,
vlítnu tam jak uragán.
Vstávej, nenech mě čekat,
ještě na to sílu mám…
Vždyť já jsem do tebe blázen – vstávej!
