Až se setmí, vím, co přijde.
Stíny budou spát...
Po tváři mi půlnoc přejde,
tma si začne hrát...
Čekám víc než rok, až daj hvězdy znamení,
že se zítra snad moje oči promění.
Duše ve mně utajená, tělo proklíná...
A tak stále víc a víc mám strach,
že ta malá holka, to nejsem já.
Stejně číst si můžeš nápis po stěnách,
že i malá holka velký sny má.
Jen tak časem zasažená se zdám
dál a dál a dál – nic víc.
Jen tak ve lži poražená se ptám,
proč víra v zázraky končí nad mraky.
Jen tak časem zasažená se zdám
dál a dál a dál – nic víc.
Jen tak do vět položená se ptám,
proč mé sny právě jsou teď na kolenou.
Až se setmí, vím, že přijde
a já budu spát...
Po tváři mi úsvit přejde,
budu se chtít bát.
A tak já svou dlaň mlze nočních světů dám,
ať se touží vznášet třeba ke hvězdám...
Slova na rtech utajená, ráno proklíná.
A tak stále víc a víc mám strach,
že ta malá holka, to nejsem já.
Stejně číst si můžeš nápis po stěnách,
že i malá holka velký sny má.
Jen tak časem zasažená se zdám
dál a dál a dál – nic víc.
Jen tak ve lži poražená se ptám,
proč víra v zázraky končí nad mraky.
Jen tak časem zasažená se zdám
dál a dál a dál – nic víc.
Jen tak do vět položená se ptám,
proč mé sny právě jsou teď na kolenou.
Jsem poklad na dně moří,
klid před bouří
Tvý oči ve mně shoří, dřív než je přimhouří
Jsem kouskem pekla v ráji
zlý svědomí...
jaká jsem zatají, to jen stíny ví a ty dávno spí
Jen tak ...
