Dřív než jsem si z tváře smyla svůj první stín.
Stál jsi blíž a já chtěla se bát jen vlastních vin.
Půlnoc míjí bílý den a tvůj hlas tu zní.
Znám ten žár co spálí sen, když vím,
že teď jsi s ní,
když vím, že teď jsi s ní.
Já ti volám, buď dál jen můj.
Když právě teď chceš její dlaň hřát.
Buď dál jen můj.
Když právě s ní chceš o štěstí hrát.
Buď dál jen můj.
Když vím, že snídáš z její kůže,
můžeš jíst a nemít hlad.
Buď můj, i když jinou máš rád.
Záříš když mi můžeš říct, že jen s ní chceš být.
Nejsem, zdá se, pro tebe víc než známá,
než jen hloupý stín,
hmmm... to já už dávno vím.
Já ti volám, buď dál jen můj.
Když právě teď chceš její dlaň hřát.
Buď dál jen můj.
Když právě s ní chceš o štěstí hrát.
Buď dál jen můj.
Když vím, že snídáš z její kůže,
můžeš jíst a nemít hlad.
Buď můj, i když jinou máš rád.
Na těle cítím chlad
a v duši snad zní napořád
Já ti volám, buď dál jen můj.
Když právě teď chceš její dlaň hřát.
Buď dál jen můj.
Když právě s ní chceš o štěstí hrát.
Buď dál jen můj.
Když vím, že snídáš z její kůže,
můžeš jíst a nemít hlad.
Buď můj, i když jinou máš rád.
