Býval jsi proud, co v něm chci plout,
teď chtěl bys být má hráz.
Ať zakotvím v zálivu tvým,
ať ovládáš mě snáz.
Mý boky tím, ale spíš, dál od břehů odrazíš.
Je to šok, je to krach, je to tak,
najednou už nejsem tvá,
nenechám si už brát o dost víc, než mi kdy můžeš dát.
Je to šok, je to krach, je to pryč
a já mířím proudu vstříc,
nenechám si už brát o dost víc, než o co přestávám
si zkoušet říct.
Táhnout můj kýl, býval tvůj cíl,
pak plachty mý si náhle stáh,
měníš mě v prám, ať smíš jen sám
vést mne na svých vlnách.
Čím větru víc chceš mi vzít, tím ženeš dál moji příď.
Je to šok, je to krach, je to tak,
najednou už nejsem tvá,
nenechám si už brát o dost víc, než mi kdy můžeš dát.
Je to šok, je to krach, je to pryč
a já mířím proudu vstříc,
nenechám si už brát o dost víc, než o co přestávám
si zkoušet říct.
Je to šok, je to krach, je to tak,
najednou už nejsem tvá,
nenechám si už brát o dost víc, než mi kdy můžeš dát.
Je to šok, je to krach, je to pryč
a já mířím proudu vstříc,
nenechám si už brát o dost víc, než o co přestávám
si zkoušet říct.
