Ještě před chvílí
myslel jsem, že tě
už dobře znám
se všema chybama,
co ani sama nepřiznáš.
Stačil okamžik jen
pořád jsem doufal, že je to hra,
který se budeme
už brzo jen oba smát.
Ó, před sebou mám
najednou cizí a neznámou tvář
krutou a studenou,
i když se pořád usmívá.
Z vlasů máš ostnatej drát
a ze rtů kape ti jed,
pořád nevěřím,
že tohle v sobě ukrýváš.
Možná to přestane,
možná se sama polekáš
a znovu si nasadíš
tu svoji starou známou tvář.
Jenže už napořád,
budu mít v sobě schovanej strach,
kolik těch proměn ještě
přede mnou schováváš.
Kolik těch proměn přede mnou schováváš,
kolik těch proměn přede mnou schováváš.
Ó, před sebou mám
najednou cizí a neznámou tvář
krutou a studenou,
i když se pořád usmívá.
Z vlasů máš ostnatej drát
a ze rtů kape ti jed,
pořád nevěřím,
že tohle v sobě ukrýváš.
Ó, před sebou mám
najednou cizí a neznámou tvář
krutou a studenou,
i když se pořád usmívá.
Z vlasů máš ostnatej drát
a ze rtů kape ti jed,
pořád nevěřím,
že tohle v sobě ukrýváš.
