Dlaní kroužíš blízko mojich úst,
tvé prsty voní, lásko, touhou našich chvil a tělem mým,
v rádiu nám brácha něco hrál,
kočovní herci jeli krajinou a za nimi šel nocí i můj stín.
Na slámky tvých vlasů ruku dám
a šeptat budu, lásko, jak mi hřeješ svět, jak si tě vážím,
a na ostrůvky něhy zase k vám toulat se půjdu,
abych vracel si tě zpět, viď, že se snažím.
Jak víla, jak barva lučních mlh
je láska tvá, pomněnko krásná.
Já ti tu zpívám, abys mně chtěla mít,
až zítra vyjde ven tvá hvězda jasná.
Ta chvíle, kdy nám láska doznívá,
je krásná právě tím, jak spojili sme svět milováním.
V nahém tichu v myšlenkách jen jsme
a chvíli krátíme si hlazením svých těl a povídáním.
Víš, na kladenských haldách leží dým,
mněl jsem tam přátele a posledního z nich ještě i vídám,
měli krásná srdce skautských lilií,
v klubovnách indiány na zdech,
je mi tak smutno, tak ti lásko moje zpívám.
