Kometa - Jaromír Nohavica

Spatřil jsem kometu oblohou letěla

chtěl jsem jí zazpívat ona mi zmizela

zmizela jako laň u lesa v remízku

v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků

Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem

až příště přiletí my už tu nebudem

my už tu nebudem ach pýcho marnivá

spatřil jsem kometu chtěl jsem jí zazpívat

O vodě o trávě o lese

o smrti se kterou smířit nejde se

o lásce o zradě o světě

a o všech lidech co kdy žili na téhle planetě

Na hvězdném nádraží cinkají vagóny

pan Kepler rozepsal nebeské zákony

hledal až nalezl v hvězdářských triedrech

tajemství která teď neseme na bedrech

Velká a odvěká tajemství přírody

že jenom z člověka člověk se narodí

že kořen s větvemi ve strom se spojuje

krev našich nadějí vesmírem putuje

Spatřil jsem kometu byla jak reliéf

zpod rukou umělce který už nežije

šplhal jsem do nebe chtěl jsem ji osahat

marnost mě vysvlékla celého donaha

Jak socha Davida z bílého mramoru

stál jsem a hleděl jsem hleděl jsem nahoru

až příště přiletí ach pýcho marnivá

my už tu nebudem ale jiný jí zazpívá

O vodě o trávě o lese

o smrti se kterou smířit nejde se

o lásce o zradě o světě

bude to písnička o nás a kometě