Co Bylo Dal? - Jelen & Jana Kirschner

Někdy si říkám, jestli ještě znáš mý jméno,

a jak často na mě myslíš, když jdeš spát.

Na zítřek v televizi hlásí zataženo,

a v mý hlavě už tak bude napořád.

Život jde dál, lásko, musíme si zvykat,

a není dobrý na tý cestě zůstat sám,

pro jeden smutek nemá cenu stokrát vzlykat,

když má svět otevřenou náruč dokořán.

A co bylo dál, jenom vítr,

po nebi se mraky honily.

A co bylo dál, jenom vítr,

a stromy se až k zemi sklonily.

V uších mi pořád zněly tvoje něžný věty,

a do vlasů ti sedal bílej sníh,

z oblohy černý jak díra mezi světy,

se na mě snášel a studil na dlaních.

A co bylo dál, jenom vítr,

po nebi se mraky honily.

A co bylo dál, jenom vítr,

a stromy se až k zemi sklonily.

V tom baru nevěděli, že je venku krize,

z rádia zpíval Cohen "Lásko, jsem tvůj muž",

tys vešla dovnitř jak zhmotnění mý vize,

jako když do srdce mi někdo vrazí nůž...

A co bylo dál, jenom vítr,

po nebi se mraky honily.

A co bylo dál, jenom vítr,

a stromy se až k zemi ...

A co bylo dál, jenom vítr,

po nebi se mraky honily.

A co bylo dál, jenom vítr,

a stromy se až k zemi sklonily.