Utrhla trávu a začla hrát,
ta malá dáma z předměstí
co umí lidem z dlaní číst.
Tam kočky z rána mívaj hlad
po noci plný neřestí,
je pohladí a dá jim jíst.
Po tmě se toulá a ve dne spí
a její oči vědí víc než míň
došli mi slova já stál tam jen,
s touhle jedinou bych zemřel.
S touhle bych zemřel v jedinej den
a jestli vám to nestačí,
kdyby tam stála stovka žen
vyzvu jí k tanci a to netančím.
Tam za tratí svý doupě má
mince po kašnách posbírá
a pak je skládá na kolej.
Staví si chrám plechovej most,
už po něm kráčí první host,
tak ať ho nohy nebolej.
Prošla si peklem a kouzla zná
přejetý mince počítá
a kdo jí spatří je zatracen,
s touhle jedinou bych zemřel.
S touhle bych zemřel v jedinej den
a jestli vám to nestačí,
kdyby tam stála stovka žen
vyzvu jí k tanci a to netančím.
Budu si pamatovat na tu chvili,
když hrála znělo to jak Paganiny
a já už věděl že jsem ztracenej
zeptal se za kolik s pocitem viny.
S touhle bych zemřel v jedinej den
a jestli vám to nestačí,
kdyby tam stála stovka žen
vyzvu jí k tanci a to netančím.
S touhle bych zemřel v jedinej den
a jestli vám to nestačí,
kdyby tam stála stovka žen
vyzvu jí k tanci a to netančím.
