Utichlo náměstí,
jakoby náhle stín,
plakáty déšť strh
z nároží a poslední
aplaus už ztich.
Dálky jsou šňůry měst,
ve tvářích brázdy cest.
Dědictvím dávným spoutaným
své poselství zas dál šli nést.
Čas tuhle štaci už svál,
zmizel klaun i principál.
Rozvážej světem úsměvy dětem, tuším, co žene je dál.
Krev toulavá
svá kouzla má:
má moc pár křídel dát,
jak vítr z hor se hnát.
Krev toulavá
svá kouzla má:
má moc i brát i dát,
má sílu pouta rvát.
Ticho tu vládne zas,
do duší nám pad mráz.
Kdy se však z dálky vrátěj zpět,
tak to vím jen já a pan Bass.
