Už táhnou hejna holubic se zelenými křídly
a klecí zbylo věru víc než snů, jež v duši sídlí,
po čtvrtstoletí mlčení a půlstoletí strachu,
svou troufalostí zděšeni, plijeme na papachu,
po čtvrtstoletí mlčení a půlstoletí strachu,
svou troufalostí zděšeni, plijeme na papachu.
Déšť padá na sloup morový a zamořenou révu,
už táhnou koně kovoví z Augiášových chlévů,
a není, kdo by vykydal, vždyť rádci samozvaní
si pěstí staré zvyky dál a kradou, lžou a žvaní,
a není, kdo by vykydal, vždyť rádci samozvaní
si pěstí staré zvyky dál a kradou, lžou a žvaní.
Jak ustrašení šakali po dvacet roků hnití
my trpělivě čekali, až vlci budou sytí,
už táhne smečka nažraná do tajgy hluchoněmé,
my, čekajíce na hrana, teď o kosti se rveme,
už táhne smečka nažraná do tajgy hluchoněmé,
my, čekajíce na hrana, teď o kosti se rveme.
