Nocí světélkuješ, vždy když bloudím
A loudím ze tmy jas
Malířům slov do palet se vkrádáš a zas
Mezi rty mi změníš v jemné chvění
Ten rým, co má
Na váhách tíhu snění, a já
Pak z hlubin moří Ti vesmír stvořím
Z rytmů ticha hlas, co dýchá
A z vodní pěny tělo ženy
Nocí světélkuješ, vždy když s bděním
Změním se v tón
Všech harmonií, v symfoniích jak zvon
Rozezníš mě a v roztříštěné světy
Co v nás tiše spí
Se rozložíš v dva leknínové květy, já vím
Z hlubin moří ti vesmír stvořím
Z rytmů ticha hlas, co dýchá
A z vodní pěny duši ženy
