Zas a znovu,
Jak baletky na ostří nože,
Tančíme v dlani
Složené z bolesti a krás.
Máme bod zlomu,
Co se strachem tiše chvěje
A křičí přes závěje,
Když po zádech jde mráz.
A pak se svlečem ze zažloutlých negativů,
Jazykem z patra snímám ti chmýří
A břehy bez přílivu
Pak v kleče stoupám pod hladinu.
To ticho vykřičníků mě tlačí
Na hrudníku,
Když se svlečem…
Pak zas a znovu,
Rozstřílený v tisích kousků,
Zacuchaných do ubrousků
S potem našich těl.
Ten svůj bod zlomu
V lesku odrazových sklíček
Vypadlých zpod víček,
Prosím, že bych třeba chtěl
A pak se svlečem ze zažloutlých negativů, já
Jazykem z patra snímám ti chmýří
A břehy bez přílivu
Pak v kleče stoupám pod hladinu.
A to ticho vykřičníků mě tlačí
Na hrudníku,
Když se svlečem ze zažloutlých negativů, já
Jazykem z patra snímám ti chmýří
A břehy bez přílivu
Pak v kleče stoupám pod hladinu.
A to ticho vykřičníků mě tlačí
Na hrudníku,
Když se svlečem
Když se svlečem…
