Mám moře skryté v hoře z tenkých stěn
až naplní mě, odpustím ho ven
a pak ve mně zhasne všechno to krásné, já zůstanu stát
na jednom z jeho břehů akorát
A roztříštím rým něhou bodláčí
rezonancí v kruhy se stáčím
do prázdných rámů
Vodopádů stín květinám smáčí
listy do vín, v dužinách kráčím
porcelánům
Slzivou bouří zapírám výlety snů
trombóny třpytu roztroubí je v hlas
vyřčené potají, hned u rtů zatajím a skryju v list
až v nebezpečném bezpečí svému moři začnu číst
Že roztříštím rým něhou bodláčí
rezonancí v kruhy se stáčím
do prázdných rámů
Vodopádů stín květinám smáčí
listy do vín, v dužinách kráčím
porcelánům
