Nocí světélkuješ, vždy když bloudím
A loudím ze tmy jas,
Malířům slov do palet se vkrádáš a zas…
Mezi rty mi změníš v jemné chvění
Ten rým, co má
Na váhách tíhu snění, a já…
Pak z hlubin moří Ti vesmír stvořím,
Z rytmů ticha hlas, co dýchá,
A z vodní pěny tělo ženy...
Nocí světélkuješ, vždy když s bděním
Změním se v tón
Všech harmonií, v symfoniích jak zvon
Rozezníš mě a v roztříštěné světy,
Co v nás tiše spí,
Se rozložíš v dva leknínové květy... já vím…
Z hlubin moří Ti vesmír stvořím,
Z rytmů ticha hlas, co dýchá,
A z vodní pěny duši ženy...
