Všem strunám řeky toužím být tón,
všem okapovým loužím jejich břeh,
signálu antén sklon střech
a pustit uzdu kormidlům.
Aspoň potápěčem v hrnku se stát,
chytit svojí vlnku s ní se prát,
s krabičky mýdla mít vor
a sjíždět vanu bez závor.
R: Tak nějak málo tančím,
zpívám, brečím, líbám,
marně si hledám tep,
jsem prý dospělý a to je svět,
když je ti přes třicet.
A v umyvadle tůni chci mít,
v solničkách zas vůni majáků,
ze starých školních pijáků
postavit záchranný člun.
A velrybu ladně v dlani skrýt
a hloubku moře na dně talířů,
ve skafandru z halířů
vyrazit v ten správný směr.
R: Tak nějak málo tančím,
zpívám, brečím, líbám,
marně si hledám tep,
jsem prý dospělý a to je svět,
když je ti přes třicet.
Tak nějak málo tančím…
Tak nějak málo líbám…
Tak nějak málo brečím…
Tak nějak málo zpívám…
