Každý všední ráno na mě čekáš,
hned jak vyjdu z domu
Vždycky si jen stoupneš
vedle toho stoletýho stromu
Až do konce světa,
ten tu bude stát
Tobě je však míň
zhruba o osmdesát
Na tváři ti dennodenně hraje úsměv jemný
a nad pupíkem velký dva charaktery pevný
ruměnec ve tváři výraz ostýchavý
věděl bych hned, jak zaměstnat svoje ruce hravý
Všechno se prý zrodilo až po velkym třesku
tvoje oči vypadají jak moře po rozbřesku
vlny tvých vlasů dovádějí v příboji
hezká nebo chytrá, myslím že jseš obojí
Nekoukáš na to, kdo přijel v jaký káře
před chvíli jsem viděl záblesk svatozáře
zahořel jsem láskou, vidíš děláš ze mě žháře
slíbil jsem, že nepodlehnu děláš ze mě lháře
I to další ráno na mě čekáš
hned jak vyjdu z domu
proč si vždycky stoupneš
vedle toho stoletýho stromu
až do konce světa ten tu bude stát
a tobě je furt míň pořád o osmdesát
Všechno na tvym těle je v dokonalý souhře
dnes večer to prozkoumáme máme turnaj v dvouhře
doufám že mi daruješ tvoje první podání
pak si vyměníme strany pauzičce nic nebrání
Najdem tajný místečko v maličkatym lese
zpráva kde se nachází rychle se nese
ta radost až na kost trvá okamžik pouhý
jsi moje nová tramvaj do stanice touhy
Chtěl bych se tě dotýkat přes vklákna tvýho svetru
vadí mi jen tvoje výška přes tři a půl metru
jsi nejkrásnější holka na celym širym worldu
tak proš jseš tu se mnou jenom na billboardu
