Otevírám blok, kam jsem si psal vždycky slova
Nejsou to žádný moudra, na ty je tu doktor Sova
jsou to řady písmenek, co jsem si vždycky psal
když jsem se rozhodnul, že nějakej text udělám
Jedna z prvních stránek, je už žlutá stářím
Je na ní pár myšlenek, vím, že nezazářím
bylo mi osmnáct a pod nosem mám chmýří
psal se tehdy rok devadesát čtyři
Lidi počkat, ježiš, nechte toho
Vy to kolem nevidíte, nemáte strach z toho
Zastavte se taky, stahujou se mraky
Všechno spěje do záhuby, já on, a ty taky
Netočte se zády, neklopte svůj zrak
Je za pět minut dvanáct, bohužel je to tak
Protřete si oči, vytáhněte hledí
snad není ještě pozdě, škrabte, co vás svědí
Všude kolem špína, co nás všechny sžírá
Kam zmizela všechna láska, kde je sakra víra
Zkus vystrčit venku hlavu, přes ní hned tam dostaneš
Pěstí nebo kyselinou, stejně už pak nevstaneš
I předpověď do budoucna, jenom mírné zhoršení
Už si někde hledej provaz, větev, to je zlepšení
Otočte se na podpatku, podívejte zpátky
Očistěte prahodnoty, ukončete hádky
Přejít pocit zbytečnosti na tomhletom světě
Těžko můžeš vyjádřit se jenom v jedný větě
Chtěl bych zase milovat, naopak být milován
Jenže jsou tu ještě lidi, pro něž byl svět ukován
Máme to snad v genech škodit sami sobě
Ty jdeš po mě, já po tobě v týhle divný době
Vylezte z těch baráků a koukněte se ven
Dělejte s tím něco.
amen
Nechte toho, je to k zlosti,
vždyť z nás zbydou jenom kosti
Vždyť na Zemi jsme jen hosti,
navraťte se k nevinnosti
Zavírám svůj blok, ten blok těch starejch textů
Přijdou mi trošku legrační, teď v kontextu
Chtěl jsem tehdy bojovat s celým širým světem
A nechat tady svědectví vám a vašim dětem
Nechte toho je to k zlosti, navraťte se k nevinnosti
