Přijela jsi za mnou, řešíme nás
Bylas často sama, já pořád neměl čas
Ale to se změní, bude to zas krásný
Nechci mít svý ruce, potom všem zas prázdný
Já uběhnu maraton pod dvě hodiny
Já klidně se vzdám svojí vlastní rodiny
Zničim všechny stíny, jestli se jich bojíš
Potřebuju jenom slyšet jestli o to stojíš
Tak vystup z toho auta a zavři za sebou
A pojď rychle do tepla, já půjdu za tebou
Dáme si čaj a všechno proberem
Jenom nikam nejezdi teď před večerem
Víš, že se tu loni v zimě jedna holka zabila
Je to přesně rok, co do stromu to vrazila
Nezuřila vichřice, foukal jenom vánek
Mohla za to únava, blbej mikrospánek
Jsou tři hodiny ráno, ještě pořád svítim
Chodim po bytě, tvou vůni pořád cítim
Jako bys tu byla, jako bys tu seděla
Jako bys mě poslechla a vážně nikam nejela
Řekla si že musíš, že tě čeká rodina
Tvůj stín ještě nestih zmizet, je to teprv hodina
Teď dotýkám se míst, jenž se dotýkaly tebe
Nemám to daleko do sedmího nebe
Mám hlavu plnou vzpomínek na víkendy s vašima
Stěnu plnou vitrýnek s fotkama našima
Už nepřibydou další, teď vim že to pravda je
Na tabuli příjezdů nejsou žádný údaje
Odjela jsi v den, kterej měl bejt sváteční
Koupila sis lístek, kterej není zpáteční
Odjela si unavená, byl to strašnej šok
Nebylo to před hodinou, je to přesně rok
