Dneska v noci posouvali letní čas na zimní.
Nikdo z nás normálních lidí tohle neovlivní.
Taky se už posouvám a tvoje tělo objímám.
A že jsme spolu už sto let vůbec teďka nevnímám.
Všechno okolo nás se tak strašně rychle mění.
O šedesát minut míň je na věži po rozednění.
O hodinu dýl budou spát všichni pracující.
Na minutu oko nezamhouří všichni milující.
Za ty dlouhý měsíce jsi tak strašně zlobila.
Kolik bylo večerů co jsi doma nebyla.
Mě to ale nevadí, jseš prostě můj poklad.
Navíc v telefonu jsem si tě už vymazal stokrát.
Vypadá to zvláštně, že jsem se s tím smířil.
Místo abych s nárokama třeba výše mířil.
Ale život není teorie, je to velká ironie.
Že s holkou co krev ti pije se nakonec lépe žije.
Chci tě vidět celou vysvlečenou, přesvědšenou,
uzavřenou, roztouženou, jak seš moji ženou.
Přistiženou, rozmazlenou, vysazenou, prozrazenou,
a jak poránu vyjde slunce, čerstvě probuzenou.
Stačí se jen podívat jak se ti vlněj boky.
A už si představuju jak drtim všechny soky.
Rozestelu pelíšky a budeme v nich roky.
A Jirka Kodet jí klidně maminčiny noky.
Jsi pro Verdiho jedna celá velká opera.
Pro Giovanniho Casanovu jeho první nevěra.
pro Feliniho Amarcord, jsi pro Francii jak Concorde.
Jsi na dětský oslavě obrovský třípatrový dort.
Jsi první velké turné ve zpěvákově kariéře.
Jsi stoprvní hlas při hlasování o důvěře.
Listuju katalogem nejpřitažlivějších žen.
A našel jsem Tebe samozřejmě v kapitole SEN.
