Stmívá se a já, sjíždím výtahem,
byl jsem blízko hvězd, v přízemí teď jsem,
blízko hvězd jsem byl, dům je plnej tmy,
já nepůjdu spát, já budu mít sny.
V přízemí vítr šílí, dům je plnej škvír,
já zas nejdu spát, zas mám řeč s mámou,
dlouhou řeč, co končí ráno,
dám si zdát nádhernej sen,
že s mou mámou jdem, někam stoupáme
a pak jdem trávou,
krásnej sen mně bloudí hlavou dál.
Končí ze snů ráj, vítr ztrácí dech,
sen jde na tramvaj a bloudí v podchodech,
bloudí v ulicích, vráží do lidí,
jenže ten můj sen, žádnej nevidí.
V přízemí vítr šílí, dům je plnej škvír,
já zas nejdu spát, zas mám řeč s mámou,
krásnej sen mně bloudí hlavou dál.
