Souzneni - Mirai

Sliby, které zní v počátku,

věčné ve svém znění.

Ranní výstřel první hádky

a svět zmizí okouzlením.

A potom každou chvíli,

vyšleme projektily

navzájem odkrytými...

cíly.

Po všem si ještě drazí

jen pocit, který mrazí,

že jsou z nás něžný vrazi...

sílí!

Souznění,

věty o nás dvou.

Krásně zní,

než se rozpadnou.

Někdy vzpomínání vrátí

záblesk dávných časů (časů).

Pak si odpouštíme rány

s trochu hranou něhou v hlasu.

Dopřejeme klid zbraním,

však status Quo je zdání,

útok se za svítání...

blíží.

Jsme v labyrintu vztahů,

blíženci sebevrahů,

spleť strategických tahů...

tíží!

Souznění,

věty o nás dvou.

Krásně zní,

než se rozpadnou.

Víš, proč v nás,

rozrůstá se poušť.

Dál se ptáš,

přitom mačkáš spoušť!

Souznění,

věty o nás dvou.

Krásně zní,

než se rozpadnou.

(Než se rozpadnou!)

Sám se ptám,

přitom mačkám spoušť.