Co na tom je tak zlého (I Don't Know How To Love Him) - Monika Absolonova

Mít rád bližního svého,

co na tom je tak zlého?

Avšak já

jsem v rozpacích.

tělem svým jej hřát

nebo mám mu tvář

jen vzácnou mastí třít?

Hřích jak stín mě doprovázel

bez citů, bez extáze.

Je ten tam.

Dnes vyčítám

si ty spousty mužů

z dávných dnů.

Zda soudí mě, se ptám?

Na to se ptám.

Nevím, jak s tím hnout,

průchod citům dát.

Je to muž, ne Bůh!

Jako led chci tát.

Na věky věků být pouze s ním!

Proč se touhy vzdát?

Znám dost mužů, jejich vášní.

V čem je však tenhle zvláštní?

Příčinou je vlastně on,

že už nejsem hříšnou, tedy tou, co dřív,

a k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon.

Na věky věků být pouze s ním!

Proč se touhy vzdát?

Vím však, kdyby z nenadání

zapoměl, co mu brání,

a na mě sáh, mě uchopil,

pak zřel by tvář, mou v rozpacích.

Jen pouhý sen by zbyl. Jen sen by zbyl. Jen sen by zbyl. Jen sen by zbyl.