Samotná, ztracená
je pryč má láska s jizvou.
Chci být s ním, žadoním
ať andělé mě vyzvou.
Pozemský život zkys.
Já steskem svým se rozplývám.
V náručí stín mám.
Nicolas, dávný hlas
těch letních časů v loukách,
bohužel, odešel,
též k nebi vzhůru stoupá
V očích sůl jsem pro dvůr,
král jméno mé jen proklíná,
v nouzi dlaně spínám.
Doufám, že mi sílu Bůh dá.
Pomstou svou jsem posedlá.
Má pykat král,
všechno štěstí mi vzal.
Už cítím, já mám jít dál.
Podsvětí zasvětím
čas, jenž mi stále zbývá,
Markýzou budu zlou.
Strach z té, co dál se skrývá,
Pozná král nastokrát
jen jméno mé ať proklíná,
zášť má neusíná.
Doufám, že mi sílu Bůh dá.
Pomstou svou jsem posedlá.
Má pykat král,
všechno štěstí mi vzal.
Už cítím, já mám jít dál.
Doufej,
že ti sílu Bůh dá,
markýzou buď andělů.
Má pykat král,
všechno štěstí mi vzal.
Už cítím, já mám jít dál.
Už cítím, já mám jít dál.
