Hledám rým, kterym bych začal tuhle sloku
Vyrážim hledat do všech stran, ale vždycky narazim jenom na svoji vlastní stopu
Hledám přelud, fatu morganu, holku, která mi dá zapravdu
Hledám v sobě odvahu, ale většinou najdu jenom drzost
Marně hledám tvrdost, no alespoň že nemusím hledat hrdost
Hledám svoje místo, abych učinil společnosti zadost
Používám mozek, ale nenašel jsem způsob, jak přechytračit lidskou blbost
Hledám i ty největší maličkosti, ze kterejch mít radost
A důkazy? Tak ty už dávno nehledám
Páč mě jenom voděj za nos
Ono bejt machr na průsery stejně nikdy nestálo za moc
Hledám trasu, po který jde se vztyčenou hlavou dojít až tam za most
Budím se tím, že něco hledám, někdy i dvakrát za noc
Hledám slova, protože moc často žádný nemám
O to častějc mívám pocit, že sám nevim, co tu ještě hledám
Říkali "Adam, to je snílek k pohledání"
Z iluzí jsou už dneska ale jenom mrtvoly k ohledání
Budí to zdání, že s každym novym dnem ubejvá chuti dalšího k vstání
A tak hledám nový výzvy, ale nacházim jenom ty k projednání
K podání, vysvětlení nebo rovnou stání
A marný jsou všechny moje snahy o odvolání
Jsem odsouzenej k doživotnímu zdí přelejzání
Neustále na cvičení, zatímco válka trvá
A každá hora je furt cestou zpátky daleko víc strmá
Hledám...
A tak zatím dál dělám, že hledám lístek, kterej nemám
Revizor to ví, ale netuší, jak rychle běhám
Hledám drobný do fotbálku a pak díru, kterou to tam fouknu
Hraju za Jamajku, dědku, kdykoliv si k tomu stoupnu
Hledám v jukeboxu muziku, která by mi kopla
Málokdy ale najdu, a tak hledám aspoň osobu s tlačítkem, kterym by to stopla
Hledám města, hesla, čísla, domy, jména na zvoncích
A po kapsách zas zbytky skéra
Na pořádnej štrůdl
Páč už si z toho všeho hledání připadám jak Google
Hledám, kde se to vlastně nacházim, zatim ale pořád žádný shledání
V hledáčku hledám cíl, ale kam zamířim, nacházím jenom další a další věci k hledání
Když vystřelim, málokdy něco zasáhnu
A když jo, věř mi, kdybych bejval chtěl, v životě to netrefim
Snažim se v tom všem najít důvod, příčinu nebo aspoň znamení
Zatim to ale víc a víc vypadá, že to, co hledám, neni vůbec tady na zemi
Anebo nevim
No a tom jedinym asi nikdy nepolevim
Nezbejvá než důvěřovat svojim hemisférám, i když oboum levym
Páč když se ptám, akorát si to zodpovim
Kdykoliv hledám odpověď, tak se se zlou potážu
Jsem jenom jeden z těch, co honí ztracenou nit svojí
Abych zjistil, že jsem mezitim ztratil klubko, na který jsem myslel, že ji navážu
Sám ve svý spirále, kdo to utíká, je to čas nebo já?
Třicet let a jediný, co mám, je namále
A tak stále dál jen hledám...
