Snad každý ráno vím,
co ti nikdy nepovím.
chtěl bych ti říct
jen pár vět.
Však můj dech na
křídlech.
odnášíš si každý
den.
A nevrácíš ho
zpátky.
Učíš hvězdy nad hlavou,
jak být pro mě záhadou.
Touhou vzdálenou.
Tvůj pohled mlčí dál,
a málem jsem to vzdal.
Svou dlaň ti podávám,
sám být už nezvládám.
V půlnoci já na polštář,
kreslím zpaměti tvou
tvář.
Chtěl bych ti říct jen
pár vět.
Pár slov a snad i míň,
jsi jak náruč kopretin.
Můj stín můj celý
svět.
Učíš hvězdy nad hlavou,
jak být pro mě záhadou.
Touhou vzdálenou.
Tvůj pohled mlčí dál,
a málem jsem to vzdal.
Svou dlaň ti podávám,
sám být už nezvládám.
Zastav se! Ať ti můžu
říct,
že jsi pro mě víc a víc.
Jsi bouří v srdci mém,
prokletím i osudem.
S úsvitem a nebo v
tmách
přicházíš mi po
řasách.
Zastav se! Ať ti můžu
říct,
že jsi pro mě víc a víc.
S úsvitem a nebo v
tmách
přicházíš mi po
řasách.
To chtěl jsem
ti říct.
