Hladil jsem láhev z který vylez džin,
tak jsem ho jen dolil tonicem.
Vypil už nevim s kym,
ráno se podívám, kolik je.
Prej jsem ďáblův syn.
Mladej alkoholem politej,
jeden mi na rameni říká nech to bejt
ale druhej ten rohatej furt říká polykej.
Večer procházim ty ulice,
vidim ty trosky co venku tu venčej pudly,
v noci, v ulici manželce.
Mně každá známost vydrží do rána
kdy začíná bolet palice.
Potom se probouzim v metru v panice,
další stanice.
A asi nikdy se nezměnim,
pořád jsem mladej a pořád jsem opilej
a vaše pivo je bez pěny.
Nevidim pohledy lidí tak tvrdý
jak kdyby už tři roky seděli.
Všechno co dělám je pracuju,
nahrávám, spim, čekám na neděli.
Nikdy jsme něměli nic, ale hodně toho viděli.
Nasrat na lidi co jenom seděli,
zatim co my jsme běželi.
Prej znají ty naše životy, říkají co všechno nemůžem.
Pořád jsme mladý a opilý a vim že my nikdy neumřem.
Bloudim městem prázdnej,
s flaškou vína a ve snech.
Nasranej na svět, ničím se chlastem,
píšu tu depresi v textech.
Říkali utápíš dny,
ne,
říkám jim utápím sny.
Všechny ty noci byly strávený v kleci
vlastních myšlenek řeky proto utíkám pryč.
A kolik z vás mě zná?
Možná pár, jsem dál sám.
Zase si nalejvám, další noc nejdu spát.
Postávám opodál, loků pár v sobě mám,
okolí nevnímám, žít svůj život nestíhám.
Nestíhám (Nestíhám)
Nestíhám (Nestíhám)
Nestíhám (Nestíhám)
Žít svůj život nestíhám.
Prej znají ty naše životy,
říkají co všechno nejde.
Pořád jsme mladý a opilý světem
a serem na problémy z vejšek.
