Tlakem, tlakem posedlej jsem,
taky pohybem, hlukem a rámusem
pod nohama bez těla stojim
a prostě tu jsem.
Ty nohy, co visí, jsou bosý
a jejich boty maj obutý.
Ty lidi kolem stojej, stojej a nemůžou ven.
Tlakem, tlakem posedlej jsem,
jsem muž na kopci se stromem.
A ty boty ty boty ty boty, ty si je vem.
Z něj je pán a z ní je paní,
mají pořád tetování
na který čas padá jako prach.
Když se potkaj na ulici,
mávnou rukou jako vždycky
a je to jak vlak, když mine vlak.
Áhoj
Tlakem, tlakem posedlej jsem,
taky San Piegem a tímhle místem,
pod nohama bez těla stojim
a opřu se
o ty cihly, na kterejch jsou vypsaný
ty nápisy, co mi voči vypraly.
Na kole jede, jede, jede před cipískem
Tlakem, tlakem posedlej jsem,
jsem náčelník jsem taky režisér
a ty boty ty boty ty boty, ty patřej všem.
Z něj je pán a z ní je paní,
mají stejný tetování,
někdy mají taky stejný strach.
Když se potkaj na ulici,
maj ze sebe divnej pocit
a je to jak vlak, když mine vlak.
Ahójá, míjí se punkový pár
a ty boty šlapou dál.
Ahójá, míjí se punkový pár,
já se na něj usmívám.
Z něj je pán a z ní je paní,
mají pořád tetování
na který čas padá jako prach.
Když se potkaj na ulici,
mávnou rukou jako vždycky
a je to jak vlak, když mine vlak.
Ahój
