Úplně zřízenej s vybitou baterkou
v hlavě nemám nic, v břiše mě žere louh,
ve vlaku do někam je prázdnej jídelák,
lampičky v úplňku blikají: měj se rád.
A jizvy mizí – cesta hejbe,
oknem letí to, co chytit nejde,
jizvy mizí a kolem projde
takový pěkný pár.
A jizvy mizí – cesta hejbe,
oknem letí to, co chytit nejde,
jizvy mizí a paní v modrém
se na mě usmívá.
Ty tu vůbec nejsi.
Možná se rozplynu v hale na nádraží,
z oblohy na hlavu padají závaží,
dokola trefují ty samý místa –
jenom se zakloním – jsem jako turista.
Jizvy mizí – voda se hejbe,
okem teče, chytit to nejde,
jizvy mizí a kolem projde
takový pěkný pár.
Jizvy mizí – voda se hejbe,
okem letí to, co chytit nejde,
jizvy mizí a kolem projde
pro Marťana Venušan.
Stereo a mono lidi chodí kolem,
mají obličeje obalený ledem,
stereo a mono tunelem a honem
jsem Marťan, ty Venušan.
Jizvy mizí – cesta hejbe dál,
jde po ní Marťan a Venušan.
...mizí – cesta hejbe dál,
jde po ní Marťan a Venušan.
