Netvaø se tak na mì, že jsi úplnì zlá.
Jsou rána, kdy to nekonèí.
Na stole zbylo trochu v láhvi vína.
Sklenici dolejvám.
Neøíkej mi po dvacátý, že už to znáš,
Tvý slzy - slaný hnìdý voèi.
Èarodìj týhle noci - jeho vina.
Už svítá, noc konèí, moc kouzel neodlouè͚.
Jsi bílá, sny krouž͚.
Snad ráno nezabloud͚.
Mìlas plamen v oèích, co utajený touhy zná.
Zaklínám ten zloèin, netvaø se tak, že jsi zlá.
Øíkáš dítì nejsem ten co tu vèera stál.
Slíbil ti nablejskany mince.
Já nejsem princ,
jsem zlodìjù koní král.
Už tì nikdy neuvidím - zùstanu sám.
Oèi se støetli a tak na vìèný èasy,
z tvý lásky mi zbyla v hlavì kocovina.
A ïábel, se vkrádá, svý tìlo neovládáš.
Tvùj andìl co padá.
Už nev͚ co bys ráda.
Do tvých vlasù vplétá vùni ohnì sám.
Zbejvá spousta èasu já ho tisíce let znám.
Prach ze rtù spláchni lásko bude fajn.
Ve dne mi pláchni malá budu sám.
Vlasy od vína, kouzlo zhasíná.
Ve sbírce zvadlejch rٞí.
Bože zastav èas, ráno zaèíná se mi smát.
Marnì vzpomínáš,
chtìla's na pár chvil, vzít do nebe a dál.
V rٞích usínáš, jsem noèní duch, ne král.
Netvaø se tak na mì, že jsi
Netvaø se tak na mì, že jsi
úplnì zlá.
Jsou rána, kdy to nekonèí.
Na stole zbylo trochu v láhvi vína.
Sklenici dolejvám.
A ïábel, se vkrádá, svý tìlo neovládáš.
Do tvých vlasù vplétá vùni ohnì sám.
A teï mi pláchneš malá budu sám.
Vlasy od vína, kouzlo zhasíná.
Ve sbírce zvadlejch rٞí.
Bože zastav èas, ráno zaèíná se mi smát.
Marnì vzpomínáš,
chtìla's na pár chvil, vzít do nebe a dál.
V rٞích usínáš, jsem noèní duch.
Vlasy od vína, kouzlo umírá.
Ve sbírce zvadlejch rٞí.
Bože zastav èas, ráno zaèíná.
Marnì vzpomínáš.
Chtìla's na pár chvil, vzít do nebe a dál.
Jsem noèní duch, ne král.
Jsem noèní duch a netopýr,
ne král - la la la lau.
