Svítání, v ulici vítá nás věčný, ztracence
vzhlížíváme k nebi trochu se strachem.
Sčítáním, lidu na prstech, kdo zde zbyl zjistíme,
chátra styl, tak trochu všichni před krachem.
Jsme, jeden jako druhej.
Chudej, chudej, chudej!
Jeden jako druhej.
Chudej, chudej, chudej.
Další den, stanice realita, bída mráz,
budeme zase pikat,
stíhaj nás divný pohledy vod lidí.
Přítomnost, chudoby provokuje, městskou stráž,
už tady salutuje,
přísnou tvář, zločinec asi uvidí.
Jsme, jeden jako druhej.
Chudej, chudej, chudej!
Jeden jako druhej.
Chudej, chudej, chudej.
Sedíme na ulicích,
modlíme se v čepicích.
Aby už venku všechno kvetlo,
přišlo trochu teplo.
A zkončilo to peklo!
A pak ležet někam pudem,
lehneme na znak.
Budem, budem, budem čekat na zázrak,
boží, boží, boží, bo-bo-bo-bo-bo-bo-bo-boží, boží, boží.
Jeden jako druhej, lehneme na znak.
Chudej, chudej, chudej.
Čekat na zázrak,
budem, budem, budem, bu-bu-bu-bu-bu-bu-bu-budem, budem, budem.
Sedíme na ulicích.
Modlíme se v čepicích.
Aby už venku všechno kvetlo, přišlo trochu teplo.
