Jednou se zpříma mi do vočí
podívala smrt.
řekla mi: dnes máme výročí-
oslavíme, smrt,
ale neřekla čí
jestli svojí nebo mou,
a tak dál se mi do vočí
a pak najednou
karty míchá.
Stála tam ve větru
kejvala svojí hlavou
bez kůže bez masa bez tváře
loknu plavou.
Tak si mě prohlíží
a bílou ruku zvedá
v čelistech úsměv má
a zbytky od oběda.
Jé vany jo
Můžem bejt rádi, že budem žít
anebo vůbec nebudem
tak bohu dík
že nám teď holí hlavy
vostrym železem
anebo
né aby nebylo na kolemjdoucích
znát že to nevadí
jó nevadí
že nám teď holí hlavy
jé vany jó
Jé vany ty dupthupth
jé vany ty dupth
jé vany mio
jé vany míné
jé vany mio
Jevany mý ...
