Kytary jsou zbraně
a těmi míříme do uší
a tóny patrony,
kterými střílíme do duší.
Když zavelí roty, nabijem
tak jako před chvílí.
A pak v řadách do útoku jdem,
krásně se nám střílí.
Zlí tichovrazi mají ve strunách
náboje slávy, střílí do duše všem, co o to stojí,
touží po invazi touží po ránách
a do armády jdou jen vyvolení, co se nebojí.
Klademe akordy,
jak miny na tichá území,
strunama, jak kordy,
svatej klid rovnáme se zemí.
Když zavelí roty, nabijem
tak jako před chvílí.
A pak v řadách do útoku jdem,
krásně se nám střílí.
Zlí tichovrazi mají ve strunách
náboje slávy, střílí do duše všem, co o to stojí,
touží po invazi touží po ránách
a do armády jdou jen vyvolení, co se nebojí.
V osm večer na bitevním poli rozhlíží se regiment,
ten kdo klečel pomalu vstává, na svou oběť zamíří,
na spoušti prst věrně čeká až rukou máchne dirigent,
jenže ten už rovnou mává, tmou se rád rozšíří
a s ním den se střílí.
Zlí tichovrazi mají ve strunách
náboje slávy, střílí do duše všem, co o to stojí,
touží po invazi touží po ránách
a do armády jdou jen vyvolení, co se nebojí.
