Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí,
i přes pár cizích slov
tvý dopisy jsem zvládal přečíst.
Dnes ty cizí převažují ty známý.
Co je to s námi, sakra?
Co je to s námi?
Ešte včera vraveli sme narovnako
až na malé odchýlky.
Dnes pripadám si ako pako,
keďže všetky slová cudzie zdajú sa mi.
Čo je to s nami, sakra?
Čo je to s nami?
Včera jsem ti zvládal rozumět,
furt chápu jednotlivý slova.
Lenže uniká ti zmysel viet,
treba to skúšať zas a znova.
Dívám se do slovníku
a zkouším zahnat zlej sen,
že včera byl jsem tvůj svět
a teď už nejsem.
Dívam sa do slovníka
a smutno je mi,
že už som len cudzinka
v tvojej zemi.
Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí,
ale společná slovní zásoba se tenčí.
Můj ostrovtip ztrácí břit a už jen řeže
a nezvratně trhá a trhá a trhá hovorů nit.
Ešte včera vraveli sme narovnako,
no slová menia významy
a každá loď sa stane vrakom.
Zo známych sú neznámi
a čo je hlavné, pletieme si hlavne,
a to hlavne s hlavami.
Včera říkalas mi bonmoty,
dnes se učíš abecedu.
A ja čakám, čo zas vypotíš,
pri mne buď, no viac ma nebuď!
Dívám se do slovníku
a zkouším zahnat zlej sen,
že včera byl jsem tvůj svět
a teď už nejsem.
Dívam sa do slovníka
a smutno je mi,
že už som len cudzinka
v tvojej zemi.
Ešte včera vraveli sme bez problémov,
teraz najlepšie si rozumieme,
keď sme nemo.
Slová vodievajú nás za nos radi
a ja už si dávno
medzi riadkami neporadím.
Ješte včera mluvili jsme stejnou řečí,
ale v zákoutích vět na nás číhá nebezpečí.
Slova zákeřná jak jedovatí hadi,
co v křivolakých souvětích
nás dozajista zradí.
Pred sebou máme slepú mapu,
možno že nám chýba snaha.
Vždyť tvou řeč těla stále chápu.
Hoci iba keď som nahá.
Dívám se do slovníku
a zkouším zahnat zlej sen,
že včera byl jsem tvůj svět
a teď už nejsem.
Dívam sa do slovníka
a smutno je mi,
že už som len cudzinka
v tvojej zemi.
Že už jsi jen cizinka
v mojí zemi...
Že už som len cudzinka
v tvojej zemi.
