Biologický hodiny tikají a je logický, že analgetika jíš
a doufáš, že v sobě utišíš pocit, že slyšíš tikání.
Zkoušíš ho přehlušit zvukem televize, necháš do hlavy hustit vize,
že svůj život postavíš snadno jak domeček z Lega, podstupuješ masírky ega.
Jenže i přes tyhle masáže, přestože stále se kasáš, že
to ještě dokážeš, a že všem ukážeš, že to všem natřeš, stejně tušíš
že je to jen blbý alibi, že se ti tvůj život zas až tak nelíbí,
že tam uvnitř ti něco chybí.
Ptáš se, jak tvůj život vyzní,
až vysílání televizní skončí.
A kolem bude jenom zrnění,
a bude konec televizního vysílení!
Jsi poučenej divák a víš, že po každý krizi následuje zvrat
a ty den co den vycházíš z vrat s vírou, že s každý katastrofy si vezmeš ponaučení
a zase bude fajn - ale ono to tak není a ty si žiješ ten svůj seriál a to jediný, co tě žene dál.
Tvá jediná opora je na svůj život se dívat shora, jak ta postavička dole v jednom kole
zas dostává do těla a nic si z toho nedělá, jako kdyby věděla,
že ten život, co vypadá jako noční můra je jenom habaďúra na diváky a taky
že hrdina v poslední chvíli všechno překoná
a pak padne opona
Ptáš se, jak tvůj život vyzní,
až vysílání televizní skončí.
A kolem bude jenom zrnění,
a bude konec televizního vysílení!
V televizi je tma a ty koukáš na oblohu, náhle máš potřebu dovolat se Bohu,
ale má tam schránku tak mu píšeš SMS o tom, jak ti chybí láska - ať se sexem či bez.
A přepadá tě smutek, žiješ vypůjčený životy a vlastní ti utek.
Chybí ti Bůh, chybí ti sex - láskou či bez - na to dneska sere pes
Ptáš se, jak tvůj život vyzní,
až vysílání televizní skončí.
A kolem bude jenom zrnění,
a bude konec televizního vysílení!
