Něco mě žere,
tak sedim tu sám,
ne zrovna limonády do sebe házím.
Padá to na mě, dobře to znám.
To potom málokdo mě rozdejchá,
sem ten, kdo musí sám se sebou žít,
kolikrát těžký je držet se zpátky
a vím, že měl bych do sebe jít.
Stejně si myslím, že
Vzácnej je nám každej den
kdy je ticho před bouří.
Vzácnej je nám
a kdo víc si to zaslouží ho žít.
Vzácnej je nám každej den
kdy je ticho před bouří.
Vzácnej je nám
a kdo víc si to zaslouží ho žít.
Kdo na tom všem větší vinu má
a že svejm dětem jenom kazíme mládí,
takhle to asi nepude dál.
Ty sny, že zbývá ještě naděje nám,
schodnem se na tom, že to nepude vrátit.
Ta věta "zkusíme to každej sám".
Už je to jasný, že
Vzácnej je nám každej den
kdy je ticho před bouří.
Vzácnej je nám
a kdo víc si to zaslouží ho žít.
Vzácnej je nám každej den
kdy je ticho před bouří.
Vzácnej je nám
a kdo víc si to zaslouží ho žít.
